Chci mít svatbu bez dětí. Tak zněl můj požadavek. Vůbec jsem si neuvědomila, kolik lidí to může naštvat natolik, že pozvání na svatbu nejenom odmítnou, ale dokonce se se mnou přestanou i bavit. Sama děti nemám, obecně mi pochopitelně nevadí, ale přece jenom – svatba je můj (a manžela) den, tak proč ho nemít dle svých představ?
Zábava pro dospělé
Už jenom představa, že bych musela celou organizaci tlačit i směrem, aby se zde zabavily také děti, mě nijak neláká. Mít zde hračky, improvizované dětské koutky, nějaké animátory či hlídačky – takhle si svou svatbu nepředstavuji. Jde o oslavu lásky mě a mého partnera, a tak chci, aby se zde bavili jenom lidé jako my. Tedy dospělí jedinci. Od mládežníků až po seniory. Opravdu si několik hodin dospělé zábavy dokážou užít předškolní či školou povinné děti? Pochybuji! Pro ně jsou desítky jiných aktivit, rozhodně ne svatební veselí.
A vás to jako baví?
S přáteli, kteří mají děti, trávím poměrně dost času. Takže celkem dobře vidím, jak vypadá takový výlet, návštěva kulturní památky, oběd v restauraci, káva v kavárně, cesta vlakem… A mohla bych pokračovat do nekonečna. Nikdy jsem jim tuhle otázku nepoložila, ale v souvislosti se svatbou nakonec padla. Ve chvíli, kdy se cítili dotčeni, že jejich děti na naši svatbu nemůžou, jsem se na rovinu zeptala – Vás to jako baví? Vy byste nechtěli mít jeden celý den jenom pro sebe, bez nutnosti hlídat, usměrňovat či se jinak starat o své potomky?
Bude méně lidí
Moji svatební hosté se rozdělili na dva tábory. Ten jeden, ač má děti, přijal můj požadavek doslova s nadšením. Chtějí se bavit, odpočinout si od denní rutiny. Druhá skupina zareagovala přesně opačně. A dokonce až tak radikálně, že účast na mé svatbě odmítli, protože bez dětí na ni nepojedou. No co už. Je to jejich volba, já svůj požadavek nezměním. Chci den a večer, kde bude dominovat zábava, ne starosti o malé, někdy bohužel nevychované infanty.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek čtenářky Anežky P., redakčně zkráceno a upraveno.
