Lidé jsou lháři. Neustále říkáme lži sami sobě, protože je to mnohem jednodušší, než čelit kruté realitě. Psycholožka, psychoterapeutka a spoluautorka knihy „Jak být k sobě upřímní“ Adriana Klos se rozpovídala o tom, jak k sobě můžeme být upřímní, jak prolomit apatii a začít se rozvíjet správným směrem.
Proč si lžeme a v čem nejvíce?
Pro každého z nás je někdy velmi těžké čelit realitě a přiznat si, že jsme zaseknutí, nevyvíjíme se a trpíme ve svém životě. Lži jsou skvělým ochranným mechanismem, který často používáme. Z krátkodobého hlediska je to účinné, ale z dlouhodobého hlediska nám to nepomůže. Můžeme si sice ospravedlnit špatná rozhodnutí, ale to naši situaci rozhodně nevyřeší a během času se může zhoršit.
Lhát si můžeme v mnoha oblastech. Mezi nejčastější patří předstírání, že náš vztah není tak špatný nebo nemáme skutečný důvod měnit zaměstnání. Stejné lži často používáme také při výchově dětí. Říkáme, že pomáháme dítěti, protože je ještě malé, i když je již v pubertě. Proto za něj uklízíme pokoj a děláme mu svačiny do školy. Protože je stále malý. Tímto způsobem se ale jen vyrovnáváme s vlastním pocitem viny, nejistotou a pocitem selhání.
Existuje jediná rada pro všechny?
Tato otázka vás jistě zajímá. Bohužel žádná obecná rada neexistuje. Jde o velmi individuální problém, který musí každý řešit jinak. Nejlepší je poradit se s terapeutem a nechat se od něj vést. Důležité ovšem je, abyste neignorovali žádné ze svých pocitů (pozitivní ani negativní). Přiznali si je a pracovali s nimi. Možná se dostaví vztek, ale ten vám jen dodá energii jednat, takže ho použijte a posunete se v životě dál.
Prevence je také důležitá
Sami sobě lžeme zcela automaticky a nevědomě. Je proto dobré začít pozorovat a uvědomovat si své pocity, porozumět vlastním potřebám a emocím, které prožíváte. Odpouštějte si své chyby, místo toho, abyste je omlouvali. Jedině tak můžete žít lepší život bez lží, vybudovat si lepší vztah se sebou i ostatními a přijímat životní obtíže takové, jaké skutečně jsou. Bude to těžké, ale to je život.
