Co je psáno, to je dáno. A že to nedává logiku ani smysl? A že je to diskriminační? To je všem jedno. Když se jedná o diskriminaci žen, to se hned vyrojí aktivisté bojující za svá práva. Ale když se diskriminují muži, každému je to úplně jedno. Bohužel.
Že jsou ženy diskriminovány? Naopak. Diskriminováni jsme my chlapi, otcové, kteří svou roli přijali zodpovědně a aktivně. Současná společnost se asi ještě neprobrala ze socialismu a myslí si, že „pán tvorstva“ je buď v práci, nebo v hospodě. A o děti se stará výhradně jeho manželka. Tedy žena, matka dětí. Alespoň takový mám pocit na místech, kam přijdu.
Když se narodil můj syn, rozhodl jsem se, že budu nejlepším otcem na světě. Nechtěl jsem být jen peněženka nebo víkendový táta. Chtěl jsem být u toho, jak roste, učí se a objevuje svět. A tak jsme s malým začali objíždět všechny možné dětské koutky, herny a místa, která jsou pro rodiny s dětmi.
Jednoho dne jsme se vydali do nového dětského koutku, místa, které bylo na všech plakátech označené jako „baby friendly“. Byl jsem nadšený, že malý zase zkusí nějaké nové místo. Snad bude stát za to. Reklama slibovala opravdu moderní prostory, včetně uzpůsobených toalet, přebalovacích místností, šaten, klidové místnosti. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem uviděl cedulky „Vyhrazeno pro matky s dětmi“. Stál jsem tam s kočárkem a cítil jsem se jak blbec. Přišlo mi to nespravedlivé. Nejsem snad rodič jako každý jiný?
Naštvaný jsem šel za manažerem centra a zeptal se ho, jestli do těch vyhrazených nemůžu jít i já, otec na plný úvazek. Odpověď byla klasická – že to není problém, že ty cedulky jsou spíš pro orientaci. Ale přesto, ta slova na cedulce ve mně vzbuzovala pocit, že nejsem tak akceptovaný, že otcové nejsou pro děti tak důležití jako matky.
Začal jsem to řešit i s dalšími otci, které jsem potkával v parku nebo na hřišti. Mnozí z nich se cítili podobně. Rozhodli jsme se, že to nebudeme nechat jen tak a začali jsme psát stížnosti a žádat o změnu těchto označení. Nechceme žádné zvláštní privilegia, jen uznání, že rodičovství je týmová práce a otcové jsou stejně důležití a zaslouží si stejný respekt a přístup k zařízením, které usnadňují péči o děti.
Věci se pomalu mění. Viděl jsem, že některá místa už mají označení „pro rodiče“, a to je pro mě malé vítězství. Konečně začínáme opouštět to socialistické myšlení, že ženská patří za sporák a otec do práce a potom do hospody. Konečně začínáme být moderní společností, ale určitě ne všude.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
