Zajímavosti

Manželka Lucie: Našla jsem si brigádu, na kterou nejsem hrdá. Vydělá mi dost peněz, ale zjistit to manžel, požádal by o rozvod

Mám ráda peníze, protože si za ně mohu koupit, co chci. Manžel si myslí, že je mám z práce, ale realita je jinde. Mám je z brigády, na kterou nejsem úplně hrdá. A zatímco si manžel myslí, že tolik peněz je moje výplata z klasického zaměstnání, realita je trošku jinde… Tohle je příběh čtenářky Lucie, která před manželem tají svou druhou práci. Jsme přesvědčeni, že není jediná.

Práce v call centru

Pracuji v call centru, kde celou pracovní dobu nedělám nic jiného, než že komunikuji se zákazníky, ptám se jich na spokojenost a doporučuji a nabízím další služby. Výhodou této práce je hlavně volnější pracovní doma a možnost si plánovat směny. Není to ale moje jediná práce.

Doporučený článek:  Svědivá pokožka po sprchování souvisí s teplotou vody, kosmetikou nebo nevhodným ručníkem

Ještě jedno call centrum

A potom mám práci druhou, řekněme brigádu. A ano, také je to call centrum, jenom ne úplně stejné. Tady nikomu nevolám, ale lidé volají mě. Tedy, abych byla konkrétní, volají mi muži. Jenom muži. A obvykle si moc povídat nechtějí – i když, občas se také takový najde. Jistě už tušíte, co dělám. Ano, pracuji na erotické lince.

Zdroj obrázku: Freepik

Moje tajemství

Proč tuhle práci dělám? Rozhodně k ní nemám žádný vztah, nijak mě něco podobného nevzrušuje a často mi je z řečí některých chlapů až zle. Ale beru to jako profesi, možnost zajímavého výdělku. Všechny emoce i zvuky jsou z mé strany hrané, bez citů či osobního přístupu. Očividně to ale těm chlapům nevadí. Ti, co volají, chtějí ukojit své základní pudy. Vůbec se divím, že za telefonní vzdychání někdo utrácí peníze, když internet je plný pornografie. Zdarma.

Doporučený článek:  Vilapark Klamovka: ideální bydlení pro milovníky Prahy

Manžel, ale vlastně ani nikdo z rodiny se to nesmí dozvědět. Nejenom že se bojím ostudy, ale i rozvodu. Jsem přesvědčená, že by to můj muž vzal jako podvod, i když reálně se s nikým nescházím a rozhodně to není bokovka. V týmu nejsem jediná, kdo má stejné obavy. Naštěstí moc neexistuje způsob, jak by to někdo zjistil. Snad že by sám zavolal a poznal mě po hlase. To se doufám nikdy nestane.

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek čtenářky Lucie Z., redakčně zkráceno a upraveno.