Žiju život, jaký jsem vždy chtěla. Pracuju, mám rodinu a dvě úžasné děti. Někdy se ale cítím, jako bych byla na kolotoči, který nikdy nezastaví, ale vím, že ten kolotoč je můj život a já bych ho nevyměnila za nic na světě. Samozřejmě jako každá matka také bojuji s pochybnostmi o tom, jestli vše dělám správně. Ale opravdu mě zaráží, kolik lidí má potřebu se do toho všeho vměšovat. Jednou jsem byla s dětmi v obchodě a moje mladší dcera chtěla koupit hračku, já jsem jí ale řekla, že dneska ne. Začala trochu brečet a cítila jsem na sobě zkoumavé pohledy ostatních zákazníků. Pak přišla jedna žena, mladá, patrně bezdětná, a s poznámkou v očích mi řekla: „Víte, měla byste k ní být více tolerantní a respektovat její přání a pocity.“ Někdy mě takové komentáře opravdu naštvou, ale tohle byl jeden z těch dnů, kdy jsem věděla, že mám náladu na klidnou a vysvětlující odpověď. Usmála jsem se na ni a řekla jsem: „Děkuju za radu. Ale až budete mít vlastní děti, uvidíte, že to někdy není tak jednoduché.“ O pár týdnů později jsem mluvila s kamarádkami a jedna z nich, která také nemá děti, mi začala radit, jak bych měla vychovávat své. Opět můj první instinkt byl se bránit, ale místo toho jsem jí řekla: „Víš, je těžké pochopit, co to znamená být rodičem, dokud jím nejsi. Až budeš mít své vlastní děti, možná pochopíš.“ Nechci být tím člověkem, který říká „Nemůžeš rozumět, dokud nemáš vlastní děti.“ Ale pravda je, že to je jiné. Každý rodič chce pro své děti to nejlepší. A když někdo, kdo nemá vlastní zkušenost s rodičovstvím, soudí vaše metody výchovy, je to těžké. Nakonec, vím, že nejsem dokonalá. Vím, že dělám chyby. Ale také vím, že miluju své děti víc než cokoli jiného na světě a dělám pro ně to nejlepší, co umím. A když se mi někdo snaží říct, jak mám své děti vychovávat, připomenu si, že jediní lidé, kterým skutečně záleží na tom, jak vychovávám své děti, jsou mé děti samotné.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek
