Učitelé se často ironickými nebo sarkastickými poznámkami snaží povzbudit studenty k výkonu před tabulí. I tam bývá tento druh komunikace kontraproduktivní, tím spíše, když je nadužíván, nebo dokonce používán zcela nevědomě, aniž by daný učitel přemýšlel o dopadu na své žáky. Ani z druhé strany studenti nemívají tento druh komunikace v oblibě, bohužel někdo tomuto stylu rozhovoru zůstává věrný i v dospělosti, ve vztazích však znamená úplnou katastrofu.
Proč sarkasmus a ironie ve vztazích nefungují
Při nejapných nebo neustálých ironických poznámkách partnera je protějšek po delší době přestane poslouchat, ba co víc, začne je zcela ignorovat. Jsou totiž prodchnuty odmítnutím a nedostatkem podpory. Často vyjadřují skrytý hněv, stížnost nebo nespokojenost. Také dotyčný, který je terčem těchto útoků, může cítit selhání. A přestože jsou někdy míněny vtipně nebo opravdu jen ironicky, ve vztahu mohou vést k rozčílení nebo přímo hádce.
Namísto sarkasmu povzbuzení
Sarkasmus je mnohem snazší než pochopení nebo vcítění se do druhého člověka. Ale ve vztahu by se měl o to pokusit každý a namísto krutých dovětků používat slova povzbuzení, která mohou znít jako „to je skvělé“ nebo „mám radost, pokračuj“, kdy je vidět zájem o další vyprávění. Navíc v partnerských vztazích je dobré vědět, na čem dotyčný je, aby nemusel hádat, o co jde. Z ironických nebo vtipných poznámek to často poznat není, partner pak může mít pocit nezájmu a ze vztahu odejít.
Bez odsudku a rozkazu
Dalším nešvarem v partnerské komunikaci je odsouzení nebo přímo urážení partnera, které končí slovy „jsi otravný“, „nezajímáš mě“ nebo „tvé chování mě tak rozčiluje“. V tolerantní a rovnocenné komunikaci nemají co dělat ani rozkazy, příkazy nebo jiné manipulační techniky, které vnucují druhému názory nebo jej jinak ovlivňují. Dříve nebo později takové chování vzbudí nelibost a značí konec partnerského vztahu.
Zdroj: https://www.scientificamerican.com/article/the-surprising-benefits-of-sarcasm/
