Každý víkend, kdy nechám syna u babičky, následuje týden obnovy a opětovného vštěpování dobrých návyků. Je běžné, že babičky jsou mírnější a více shovívavé. Avšak, v mém případě je to přehnané. Pokaždé přemýšlím nad tím, jestli chci něco podobného znovu opakovat a je správný nápad pouštět syna ke své tchyni na tak dlouho.
Jaký to rozdíl!
U nás doma věnujeme velkou pozornost disciplíně a kázni. Když svého syna v pátek předávám tchyni, vím, že je to dobře vychovaný kluk. Chová se tak, jak se na jeho věk, i společenské normy sluší a patří. Avšak v neděli, když si ho vyzvedávám, mám pocit, že si beru zcela odlišného chlapce. Z mírného a poslušného chlapce se stává malý rebel, který odmítá jakoukoliv autoritu. Najednou má svou hlavu a dělá si co chce.
Začíná maraton
Po takovém víkendu s tchýní mám těžký týden před sebou. Musím obnovit všechny návyky a pravidla. „U babičky to takhle nemusím,“ je fráze, kterou často slyším. Je mi jasné, že u babičky nemusí dělat domácí práce, ale když odmítá jednoduché věci, jako je sklizení talířů nebo čištění zubů, ptám se sama sebe, co se tam vlastně děje. Patrně si tam žije jako veličenstvo, které velí celé domácnosti. A jeho babička běhá, jak on píská.
Když mluvit nestačí…
Už jsem se několikrát pokusila promluvit si s tchyní o tomto problému, ale zdá se, že to bylo marné. Občas mám pocit, že to dělá naschvál. Nejsem proti tomu, aby ho občas rozmazlila nebo mu dovolila více sladkostí, ale zachování základních návyků by mělo být samozřejmostí. Zvlášť pokud jde o domácí práce, společenská pravidla, nebo hygienu.
Hledám řešení
Nejjednodušší by bylo syna tchyni už nedávat. Ale nechci mu brát vztah s babičkou. Cítím se v tom ale sama, protože můj manžel nechce konfrontovat svou matku. Už jsme měli na toto téma několik rozhovorů. Je to situace, kde se cítím bezradná. Snad jen s každým rokem doufám, že se to samo tak nějak zlepší a můj chlapeček bude mít více rozumu, aby pochopil, že pravidla jsou správná.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Květy L.
