Mít svou vlastní zahradu zní jako ideální řešení, realita je však jiná. Na první pohled se zdá všechno perfektní. Plodiny rostou samy, úroda je zdravá, chutná a bez chemických látek. Kdo ale okusí realitu, začne si velmi brzy říkat, že to možná nebyl nejlepší nápad. S vlastní zahradou jsou spojena i negativa. A ne malá.
Trochu jsme záviděli těm, co měli svou domácí zeleninu a další plodiny. Pořád básnili o tom, jak jsou jejich výpěstky kvalitní, jak jsou bez chemie a chutí se s těmi ze supermarketu nedají srovnávat. To nás začalo nahlodávat a začali jsme přemýšlet o tom, že bychom taktéž chtěli trochu kvalitního ovoce, ale i zeleniny, z vlastní zahrady.
Minulý rok jsme s manželem přišli na nápad, že si založíme zahradu. Všichni nám vyprávěli, jak je to skvělý způsob relaxace, jak si člověk vyčistí hlavu a ještě k tomu má zdravé a chutné plody, ne jako ty z supermarketu. Byla jsem nadšená. Tak jsme se do toho pustili s velkým elánem. Místo krásného trávníku vznikly záhony. Nakoupili jsme si semínka, sazenice, zeminu a pustili se do práce. Stále ještě s nadšením.
Jaro přišlo, a my se začali starat o zahradu. Vysazovali jsme, pleli, zalévali. Dalo to hodně práce, ale čekali jsme, až uvidíme výsledky. První týdny a dny byly super, stále nás ještě neopouštěl elán. Ale s přibývajícím časem to začalo upadat. Čím víc práce jsme do toho vkládali, tím víc jsme si uvědomovali, kolik nás to stojí času a energie.
Léto bylo plné starostí o rostliny, boje s škůdci a nekonečného zalévání. Už jsem si ani nevzpomněla, kdy naposledy jsem si přečetla knihu nebo jen tak lenošila. A manžel, který rád chodí na ryby, taky neměl čas. Najednou jsme se stali otroky našeho pozemku. Zahrada se stala projektem číslo jedna, naše koníčky byly odsunuty na druhou kolej. A často jsme byli po práci na zahradě tak unavení, že jsme na nic jiného stejně už neměli ani pomyšlení.
Když přišel podzim a my konečně sklidili poslední úrodu, byli jsme samozřejmě rádi za to, co jsme vyprodukovali. Vše, co na naší zahradě vyrostlo, bylo opravdu dobré a jistě zdravé – to nemůžeme rozporovat. Ale když jsme si to všechno zrekapitulovali, došli jsme k závěru, že to nestálo za to. Nejenže jsme utratili spoustu peněz za všechny věci spojené s péčí o zahradu, ale také jsme ztratili spoustu času, který jsme mohli strávit jinak. Začali jsme bydlet na venkově proto, abychom měli pohodu a nebyli tak ve stresu, jako ve městě. Ale se zahradou toho stresu bylo ještě víc.
A tak jsme se rozhodli, že příští rok to bude jinak. Možná necháme jeden záhon na bylinky, ty jsou nenáročné a rostou sami. A zbytek záhonů? Ty zůstanou prázdné a my se budeme opět věnovat našim aktivitám a koníčkům. Mezi ty zahradničení rozhodně nepatří.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
