Běžné dopoledne se změnilo v nezapomenutelný zážitek díky návštěvě naší oblíbené restaurace, kam jsme se s manželem a malým synem vydali na oběd. Tento podnik nás láká nejen chutným jídlem, ale také příjemným dětským koutkem, který zaručuje zábavu pro celou rodinu. Jídlo bylo vždy výborné a obsluha přátelská. Takže to byla i teď zcela jasná, samozřejmá volba.
Objednali jsme si, a když jídlo dorazilo, náš syn začal brečet. Samozřejmě z důvodu, že měl hlad. Protože je ještě malý a já stále kojím, měla jsem na výběr. Buď ho nechat brečet, rychle se najíst a jít s ním domů, nebo ho nakojit přímo v restauraci. Rozhodla jsem se situaci vyřešit tak, jak to dělám vždy – vzala jsem si ho na klín, vytáhla jsem prso, trošku se zahalila a odklonila a začala ho kojit. Bylo to pro mě přirozené a neviděla jsem na tom nic špatného.
Ale vedle nás seděla paní, které se to nelíbilo. Začala na mě kriticky pohlížet a dokonce mi dala najevo, že se jí to nelíbí. Byla jsem překvapená, ale snažila jsem se zůstat klidná. Odpověděla jsem jí, že je lepší na pár minut vytažené prso, než aby tu náš syn křičel několik desítek minut. Bylo to prosté a pravdivé. Myslela jsem si, že nikdo by nechtěl jíst, kdyby mu u toho křičelo dítě. Nikdo jí nenutí se na mě dívat, může se věnovat svému jídlu a své společnosti. Těch pár minut co kojím, jistě nikomu nijak neublíží. A je to lepší, než kdyby musel poslouchat křik hladového a unaveného dítěte.
Nakonec se situace uklidnila. Můj syn se najedl, byl zase hodný a tichý, a my jsme se mohli v klidu naobědvat. Při odchodu mi to nedalo a arogantně jsem se paní „omluvila“, že příště až ke stejné situaci dojde, nechám syna nahlas brečet, než sama dojím a poté ho odejdu nakojit k nám domů. Že jistě jí to bude víc vyhovovat. Na odpověď jsem nečekala, hned jak jsem to dořekla jsem se otočila a s partnerem jsme odcházeli.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
