Vztahy

Dnešní doba je ovlivněna technologiemi ve všech směrech, ať se to týká nákupů, nebo dokonce seznamování. Seznamovací aplikace jsou velmi oblíbené a boom zažily v době, kdy lidé nemohli kvůli koronaviru chodit do společnosti a seznamovat se běžným způsobem. Samozřejmě to má své výhody, pokud se vám daný člověk nelíbí, prostě mu neodepíšete. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete pro schůzku, je nutné myslet na svou bezpečnost. Jak poznat, že je to ten pravý? Máte první rande s neznámým člověkem a určitě se těšíte, jaké to bude. Jistě se nemůžete dočkat, ale rozhodně by tento pocit neměl zastírat rozum.

Bez ohledu na to, zda se s partnerem znáte pár dní, nebo mnoho let, žádného muže nenechají komplimenty chladným. Když budete oceňovat jeho vzhled, chválit jeho fyzickou zdatnost, obdivovat jeho vynalézavost a nekonvenční způsob myšlení, přimějete ho, aby myslel jen a jen na vás. Zde je pár komplimentů, na které muž nikdy nezapomene. Myslete to upřímně Pochvala vzhledu nebo životních rozhodnutí je milá každému. Než ale začnete chválit svého muže, myslete na to, že byste měla být především upřímná a věcná.

Vždycky jsem měla v sobě takový zvláštní magnet na mladší muže. Nevím, kde se to vzalo, ale už od mládí mi bylo jasné, že mě ty mladší, energické duše prostě fascinují a samozřejmě přitahují. Když mi bylo kolem 40, většinou jsem chodila s muži, kteří byli tak o 5–10 let mladší. Nikdy jsem to neviděla jako problém. Spíše naopak. Vždy jsem si myslela, že se doplňujeme. Já s trochou životní zkušenosti a oni s tou nakažlivou energií a optimismem. Pak ale přišel Tomáš. Bylo mi 48 a jemu 28. Na první pohled byl úžasný.

Žiju život, jaký jsem vždy chtěla. Pracuju, mám rodinu a dvě úžasné děti. Někdy se ale cítím, jako bych byla na kolotoči, který nikdy nezastaví, ale vím, že ten kolotoč je můj život a já bych ho nevyměnila za nic na světě. Samozřejmě jako každá matka také bojuji s pochybnostmi o tom, jestli vše dělám správně. Ale opravdu mě zaráží, kolik lidí má potřebu se do toho všeho vměšovat. Jednou jsem byla s dětmi v obchodě a moje mladší dcera chtěla koupit hračku, já jsem jí ale řekla, že dneska ne.

Jmenuji se Jana a vždycky jsem si myslela, že jsem celkem bystrá žena. Měla jsem svou kariéru, krásné děti a ačkoli můj manžel zemřel před několika lety, myslela jsem, že mám lásku a vztahy celkem pod kontrolou. Rozhodla jsem se vyzkoušet online seznamku, protože, no, je to 21. století, a to je přece to, co dneska všichni dělají, že? Ponořila jsem se do toho digitálního světa s nadějí v srdci. Procházela jsem profily, posílala zprávy a snažila se najít toho pravého, až jsem narazila na Martina. Byl charismatický, měl působivý profil a jeho zprávy byly tak… magické. Byl dokonalý.

Byla to osudová noc, jedna z těch, které vám doslova zničí celý život, otočí ho vzhůru nohama, nechávají vás zpochybňovat vše, co jste kdy věděli o sobě. Byla jsem pár měsíců vdaná, plná naděje a nevinného přesvědčení, že láska je neporazitelná. Ale pak přišel ten firemní večírek… Pracovala jsem ve velké korporaci, typický druh místa, kde jsou úspěchy oslavovány s velkolepě a večírky jsou místem, kde se hierarchie rozpadá v alkoholových výparech. Byla jsem tam, v centru toho všeho, oslavující poslední velký úspěch firmy.

Byl to krásný jarní den, kdy jsem se rozhodla navštívit svou dlouholetou kamarádku Lenku. Byly jsme blízké již od střední školy, ale v poslední době nám pracovní závazky a rodinný život nedovolovaly setkávat se tak často, jak bychom chtěly. Byla jsem plná očekávání, těšila jsem se na klidné odpoledne plné povídání a vzpomínek. Ale místo toho jsem byla svědkem něčeho, co změnilo můj pohled na Lenku navždy. Když jsem dorazila, všechno bylo jako vždycky. Lenčin čtyřletý syn Kuba hrál v obývacím pokoji se svými hračkami a my jsme si udělaly kávu a sedly si do kuchyně.