Stravování

„Na velkou cenu vidím dobře, z té ale nevyčtu výhodnost. Přečtěte mi ta miniaturní čísla“ poprosila jsem

Obří cenovky jsou nepřehlédnutelné a lákají k nákupu. Klasická nízká cena není vše, protože roli hraje i celková velikost balení. Výhodnost jakékoliv ceny zjistíme jen tak, když se podíváme na takzvanou „cenu za jednotku“. Tu ale obchody chytře píší naprosto miniaturním písmem. A to může zákazníkům vadit.

Nejradši bych do obchodu vůbec nechodila, ale musím, pokud nechci umřít hlady. Ráda vzpomínám na dobu malých obchůdků s pár věcmi. Tam člověk nakoupil jednoduše a pohodlně. Ale v těch obrovských supermarketech to je peklo. Hlavně kvůli cenovkám.

Když jsem byla mladší, všechno šlo jako po másle. Viděla jsem na věci zblízka i zdaleka, ale jak to tak bývá, s věkem už to není co to bývalo. Takže teď, když si jdu pro něco do obchodu, musím mít brýle na nose a stejně nedokáži přečíst úplně vše. Velké písmo, to zvládnu, ale s tím malým si už neporadím. A to je pro mě oříšek, protože víte jak to chodí – důležité informace bývají často ty nejmenší. Nejenom ve smlouvách, ale i v obchodech.

Doporučený článek:  Rakytník podpoří hubnutí a tělu dodá důležité antioxidanty. Do jídelníčku patří každý den

No a já si nedám říct. Když jdu na nákupy, nechci přece jen tak zaplatit víc, než musím. A tak si v obchodech nechám cenovky přečíst. Ale jak už to tak bývá, někteří prodavači s tím mají nebetyčný problém. Když je požádám, aby mi přečetli cenu za jednotku, občas dostanu odpověď, co zní trochu jako: „Ale babičko, tamhle je to napsané velkým, vidíte?“ To mi ale moc nepomáhá, protože co mi je po ceně za kus, když nevím, jaká je cena za kilo nebo za litr? A já přece nechci, aby mě někdo ošidil jen proto, že už nevidím tak dobře. Je sice fajn, že vidím že jedno balení sýru stojí 20 a druhé 30, ale v porovnání cen za jednotku se může paradoxně více vyplatit ten dražší.

Doporučený článek:  Léčivé tinktury zaženou každou nemoc. Ty nejlepší si snadno připravíte sami doma

„Poslyšte,“ říkám jim pak, „já bych chtěla vědět, kolik platím za ten sýr na sto gramů, ne za kus sýra, který může vážit různě.“ Když vidím, že se prodavači kroutí, nebojím se to dovést až k vedoucímu. Jednou mi mladý kluk v obchodě nechtěl tu cenu přečíst, tak jsem stála pevně na svém. „Pokud mi to neřeknete,“ řekla jsem, „tak si nechám zavolat vedoucího.“ A víte, že to zabralo. Nakonec mi to přečetl, i když s viditelnou nelibostí. Ale co, aspoň jsem si odnesla to, co jsem chtěla, a za cenu, která pro mě byla akceptovatelná.

Takto to teď mám vždycky. Předtím, než něco hodím do košíku, si nechám přečíst tu malou číslovku, která rozhoduje o tom, jestli je nákup výhodný. A nebojuju jen za sebe, ale možná i za jiné starší lidi, co by mohli být v obchodě ošizeni jenom proto, že mají slabší zrak. Je to takový můj malý boj za spravedlnost. Ne že bych byla hrdinka, ale chci si stát za svým a nechat si namluvit, že je všechno v pořádku, když není. A že tím otravuji personál? Až zmizí to malé písmo, nebudu už mít potřebu nechávat si ta titěrná čísla předčítat.

Doporučený článek:  "Jediný víkend je hlídáte a já musím kluky opět učit, jak vypadá zdravé jídlo," vytýkám prarodičům po hlídání

A občas to má i své světlé chvilky. Někdy se najde prodavač, co to pochopí a přečte vám to s úsměvem a laskavostí. A to pak člověku zase vrátí víru v to, že svět není zase tak špatné místo. A že i když některé věci vidíte trošku rozmazaně, pořád je tu šance, že vám někdo pomůže věci vidět jasněji.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek